V této nedotčené zemi najdete nádherná horská pásma, divoké lesy, zvlněné pastviny a dlouhé písčité pláže. Na severním ostrově se nachází několik činných sopek a mnoho horkých pramenů a gejzírů. Je jednou z nejčistších oblastí světa.
Vyznačuje se vysokou životní úrovní a silně zakořeněnou tradicí. Roku 1893 se stal první zemí, která dala ženám volební právo.
Nový Zéland je nezávislý parlamentní demokratický stát, člen Britského společenství národů. Hlavou státu je britská královna Alžběta II., reprezentovaná guvernérem vybraným z místních obyvatel.
Nový Zéland je stát v jihozápadním Pacifiku. Rozkládá se na dvou velkých a mnoha malých ostrovech o celkové rozloze 271 tisíc km2. Je vzdálen 1600 km od Austrálie. V žádném místě nemůžete být dále než 120 km od moře. Nový Zéland je skoro přesně na druhé straně zeměkoule než Velká Británie.
Nový Zéland se rozprostírá od subtropů přes mírný pás až k subarktické oblasti. Rozdíly mezi zimou a létem jsou malé. Zima je deštivá a větrná a není pro návštěvu nejvhodnější. Ani na subtropickém severu nedosahuje teplota v létě 30 °C. V zimě teploty jen výjimečně klesají k bodu mrazu. Sníh se v nízkých polohách objevuje jen zřídka, ve vyšších polohách se ale drží i v létě. Srážky se hodně liší v různých oblastech, od 400 mm ve střední části Jižního ostrova, do 12 000 mm v Jižních alpách.
Teploty rychle klesají se stoupající nadmořskou výškou. Chladný vítr od moře je téměř stálý a udržuje mírné a vlhké podnebí s opravdu silnými srážkami na západním pobřeží. Přeháňky jsou časté i v létě. Počasí se mění velmi rychle. Vzhledem k čisté atmosféře je zde ultrafialové záření intenzivní a člověk s nechráněnou pokožkou se rychle spálí. Počasí je nejstálejší v období od prosince do března. Na severu Nového Zélandu je horko a deštivo. Na jihu země a ve větších výškách je chladněji.
Na Novém Zélandu, odděleném od ostatního světa stovkami kilometrů moře, se vyvinuly unikátní druhy ptáků, plazů a rostlin. Nový Zéland je domovem mnoha rostlin, které nenajdete nikde jinde na světě, např. šarlatově kvetoucí pohutukawy a jerlínu se zářivě žlutými kvítky.
Stejně unikátní je i zdejší říše zvířat. Jejím nejznámějším představitelem je kivi, velký nelétavý pták. Pouze na Novém Zélandu najdeme rovněž haterii novozélandskou, starodávného plaza podobného ještěrce. Mnoho oblastí po celých ostrovech, které jsou přirozenými výskytišti různých zvířat, je nyní chráněno jako národní parky.
Země se vyvíjela jako izolovaný botanický region, a tak zde najdeme mnoho jedinečných endemických druhů. Všechny místní dřeviny jsou stálezelené a neopadavé. Původní novozélandský les pokrývá 1/4 území. Hojně v něm rostou i stromové kapradiny, pnoucí rostliny a epifyty. Jeho vzhled se podobá tomu, co si lidé představí pod pojmem džungle.
Králem mezi stromy novozélandského lesa je kauri (agatis australis). Náleží mu asi takové místo jako u nás lípě nebo sekvoji v USA. Botanicky patří mezi jehličnany, přestože nemá jehličí. Je stromem oboupohlavním, šišky se vyvíjejí ze samičího květu. Je zajímavé, že během jeho života se mění tvar a barva listů i tvar koruny. Má ideální dřevo, které se hodí na stavbu lodí, nábytku, k soustružení a řezbářství. Pro původní Maory byl kauri posvátným stromem nadaným duší a božskými vlastnostmi.
Těžba ve velkém začala s příchodem Evropanů v 19. století. Během krátké doby z původních asi 400 000 hektarů lesa zbylo jen jedno procento. V současnosti dochází k regeneraci lesů s kauri.
Po celém území rostou stromové kapradiny, žlutě kvetoucí kowhai, palmy nikau a pohutukawa s karmínově červenými květy. Protože kvete o vánocích nazývá se Christmas tree. Všudypřítomný je lenovník s dlouhými mečovitými listy. Zahradničení patří k místním koníčkům. Zahrady, které stojí za vidění, jsou v zemi na více místech.
Kromě netopýra zde nežili před kolonizací žádní savci. Ti se tu rozmnožili až s příchodem Evropanů. Země je však bohatá na původní ptactvo. V důsledku specifických podmínek se zde vyvinulo mnoho zajímavých druhů. Na zemi jim žádné nebezpečí nehrozilo, proto některým druhům v průběhu vývoje křídla zakrněla nebo úplně zmizela.
Když se na ostrov někdy v 9. století dostali první Polynésané, ptáci se stali jejich hlavním zdrojem proteinů. Odhaduje se, že Maoři vyhubili 34 endemických druhů. Ke zdecimování stavu původního nelétavého ptactva značně přispěli i savci dovezení v průběhu kolonizace. Vačice a kunovité šelmy napáchaly a stále ještě působí značné škody. Mezi vyhynulými ptáky bylo i 22 druhů moa . Moa žil jen na Novém Zélandu a patřil k největším ptákům na světě. Podobal se pštrosovi, ale byl větší a neměl křídla. Snášel vejce a Maoři skořápky používali jako nádoby na vodu. Byly hlavním zdrojem obživy prvních obyvatel.
Nejznámější ze všech novozélandských ptáků je kivi (Apteryx). Stal se jedním z národních symbolů a přezdívkou Novozélanďanů v zahraničí. V přírodě je vzácný. Spatřit ho můžeme ve zvláštních zatemněných příbytcích v zoologických zahradách a turistických centrech. Je velký asi jako slepice, má jemné hnědé peří, dlouhý zobák a chybí mu křídla i ocas. Má slabý zrak, ale velmi dobře slyší a cítí pachy. Jeho přirozeným prostředím je deštný les. Přes den se schovává v díře pod vegetací a v nocí vychází na lov. Maoři lovili kivi nejen na polévku, ale i pro jemné peří, ze kterého zhotovovali pláště.
Kakapo (Stringops habroptilus) je asi nejzvláštnější ze všech druhů papoušků. Je to noční nelétavý pták, plachý a tichý s výjimkou páření. Je až 60 cm dlouhý a má krásné zelené peří. Je velmi vzácný.
Takahe (Notornis) je jedním z nejvzácnějších ptáků na světě. Jejich počet je odhadován na 2000. Je až 60 cm vysoký, má nádherné, zářivě modré až olivově zelené peří a jasně červený zobák a nohy.
Některé ptáky, jako fantail, tui, bellbird, rifleman či novozélandského holuba můžete vidět a slyšet při procházení buší. V zemi je několik ptačích rezervací, kde kromě kiviho lze spatřit i další ohrožené druhy - takahe, parakeet, saddleback. Na loukách můžete spatřit ptáka s modrým peřím pukeho.
Pouze v horách na Jižním ostrově volně žije papoušek kea . Vypadá jako dravec a lidí se nebojí. Žije i v jejich blízkosti. Ostrým zobák údajně dokáže otevřít i konzervu.
Na výběžku Taiaroa Head na poloostrově Otago (Jižní ostrov) se nachází jediné hnízdiště albatrosa královského (Diomedea epomohora) na obydlené pevnině. Je to pravý oceánský pták s rozpětím křídel až 3,5 metrů. Na moři vydrží nepřetržitě několik let. Na pevninu se vrací jen kvůli páření.
Nový Zéland se pyšní ještěrkou tuatara , protože její stejně vypadající předkové žili v prehistorických dobách střední jury. V přírodě je již vzácná.
Pro turisty je lákavé, že v poměrně malé oblasti je více druhů krajiny - jezera, ledovce, sopky, buš, step, pláže. V zemi je 60 hlavních značených turistických stezek. Jsou u nich tábořiště a jiná levná ubytovací zařízení. Cesty, až na několik výjimek, jsou otevřeny po celý rok. Velmi nebezpečné jsou rychlé změny počasí, silný déšť a vítr.
Nový Zéland je ideální pro venkovní sporty, ráj pro dobrodruhy milující vodu, hory, létání a skákání.
Mezi hlavní aktivity patří: rybaření - pstruzi, lososi, rafting, jet boating, jízda na kajaku, lyžování, potápění, jachting, bungee jumping, cyklistika, výlety na koni, safari, golf, národní parky.
[2, 3, 6, 8, 9]