V zemi žije 3,5 milionu obyvatel. Většinou jde o přistěhovalce a jejich potomky z Británie a v menší míře z ostatních evropských a asijských zemí. 74 % obyvatel žije na Severním ostrově a 80 % obyvatel bydlí ve městech.
Prapůvodní objevitelé a první obyvatelé pocházeli z východní Polynésie zahrnující Cookovy ostrovy, Společenské ostrovy a Markézy. První sem dorazili asi v 8. století. Migrace probíhala postupně ve více vlnách. Expedice kapitána Cooka znamenala zásadní změnu. Od třicátých let 19. století byl proud migrantů z Anglie, Skotska a Irska plynulý a v roce 1860 počet kolonizátorů převýšil počet domorodců.
Nový Zéland začal dostávat evropskou podobu. Přistěhovalci sem začali přesazovat rodnou Británii. Pěstovali ovocné stromy, topoly, vrby, anglické květiny, přivezli ovoce, krávy a koně, ale i kosy a drozdy. Tak jako Maoři před nimi se tu snažili zabydlet. Přitom slovo „domov“ dlouho rezervovali Anglii. Obyvatelé byli převážně evropského původu - z Británie, Skandinávie, Holandska, Řecka, Itálie, Jugoslávie a Německa. Velká část obyvatel je také smíšeného maorského a evropského původu.
Průměrná mzda kvalifikovaného dělníka je kolem NZD 400,-, vysokoškoláka na vedoucí pozici kolem NZD 1000,- za týden.
Přátelskost, pohostinnost a smysl pro humor jsou pro Novozélanďany typické. Pociťují svou izolovanost a s návštěvníkem ze zámoří se rádi dají do hovoru. Novozélanďané jsou silně praktickými lidmi. Renovace a údržba vlastního domu je jednou z typických víkendových činností. Mít co nejdříve vlastní dům s malou zahrádkou kolem je zde jednou z nejdůležitějších věcí. Jsou přizpůsobiví a mají schopnost improvizovat.
Původní Maoři tvoří asi 13% obyvatelstva. Dnes nosí evropské šaty, mluví anglicky, většinou jsou příslušníky některé křesťanské církve. Ti, kteří se hlásí ke svému maorskému původu si dělají věci po svém. Svatba, křest, pohřeb a shromáždění mají výrazně odlišnou podobu. Tyto obřady odlišují maorské proslovy, modlitby a písně a výrazné citové projevy. Přetrvávající maorské ceremonie jsou Evropany respektovány. Maorština je vedle angličtiny oficiálním jazykem.
Je velmi blízká britské, ale objevují se v ní i americké a maorské výrazy. Špatná znalost angličtiny není ani mezi místním obyvatelstvem neobvyklá a nikdo se nad ní nepozastavuje. Novozélanďané jen zřídka ovládají jiný světový jazyk než angličtinu
Více než polovina z Novozélanďanů se hlásí k některé z křesťanských církví. Na prvním místě je církev anglikánská, dále presbyteriánská, římskokatolická a metodistická. Méně přívrženců mají baptisté, luteráni a maorské církve Ratana a Ringatu. Podíl hinduistů a buddhistů je sice malý, ale rychle roste. Nedělní návštěva kostela je poměrně častá.
Novozélanďané jedí obvykle 3x denně. K snídani je typická topinka s máslem a marmeládou a čaj nebo káva. K obědu se odbudou obyčejným sendvičem a ovocem nebo něčím ze stánku rychlého občerstvení. Teplé jídlo je obvykle k večeři.
Je po světě známý svými horolezeckými výkony. Byl to člověk vynalézavý, kterého stimulovaly těžké úkoly. Když v roce 1953 dobyl spolu s šerpou Tenzingem Norganem jako první Mount Everest, národ se dmul pýchou.
Byl to farmář bez technického vzdělání, který sestrojil z plechu, z kanystrů a z věcí, které byly na farmě po ruce, letadlo. Vzlétl s ním v roce 1903, tedy ve stejném roce jako bratři Wrightové v Americe. Jeho letadlo si dnes můžeme prohlédnout v Dopravním a technickém muzeu v Aucklandu.
První skupina vystěhovalců z Čech přistála na Novém Zélandu 29. června 1863. Čítala 82 osob převážně z obce Stod u Plzně. V dalších letech připluly ještě dvě další skupiny. Do emigrace je vyhnala bída a hospodářská krize v tehdejším Rakousku-Uhersku. Místní vláda osadníkům věnovala půdu. V místě asi 50 km severně od Aucklandu se podařilo založit vesnici, která dostala jméno podle místní řeky Puhoi (pomalá řeka). Při vjezdu do vesnice stojí boží muka, jediná na Novém Zélandu.
[1, 2, 3, 9]