Severní ostrov má velice nepravidelné pobřeží s několika poloostrovy, které vybíhají do moře. Úrodné nížiny přecházejí v kopce lemované zátokami a písčitými plážemi. Uprostřed severního ostrova se nachází oblast sopek. Čtyři z nich jsou dosud činné a je zde také mnoho bublajících horkých pramenů a gejzírů. Zemětřesení nejsou ničím výjimečném, zřídkakdy však představují nebezpečí. Víc na jihu se rozeklané kopce svažují a přecházejí v roviny a pobřežní nížiny.
Město bylo založeno roku 1840 britskými osadníky a postupem času se rozšířilo na okolní svahy vyhaslých sopek. Získalo svoje jméno po anglickém admirálovi.
Je to největší město Nového Zélandu a zároveň také hlavní přístav a průmyslové centrum země. Jediné novozélandské velkoměsto s bohatým kulturním a společenským životem, spoustou obchodů a zábavy, dobrými podmínkami pro vodní sporty a koupání. Je to kosmopolitní město plné života, srdce průmyslu a obchodu.
Je postaveno na úzkém ostrovu mezi dvěma velkými přístavy. Auckland je také nazýván „Město plachet“, protože každý třetí obyvatel má nějaké plavidlo, nejčastěji jachtu.
Auckland nemá v podstatě centrum, protože rodinně domky se rozprostírají do nekonečna. Vzdálenost se severní části města k jižní je 49 kilometrů a z východu na západ 32 kilometrů. Střed města se zužuje mezi Tasmanovým mořem a Tichým oceánem jen na 800 metrů.
Auckland je město s nejvíce krátery na světě. Dnes jsou tyto ztvrdlé kopečky lávy porostlé svěží zelení a protkány pěšinkami i vyasfaltovanými silnicemi, které vedou až na vrchol. Pěkné vyhlídky na město se nabízejí například z One Tree Hill nebo Mount Eden. Na vršku nejblíže centra města stojí Národní muzeum, masivní budova ve stylu starověkých chrámů, jedna z dominant města. Ze sbírek uvnitř jsou nejvýznamnější maorské a polynéské umění.
Je to nejsevernější místo Nového Zélandu. Na vrcholku mysu stojí malý bílý maják. Jinak tam není nic, co by připomínalo člověka.
Subtropická oblast severně od Aucklandu s množstvím nádherných pláží a příjemně teplým mořem. Turistickým centrem je městečko Paihia v zálivu Bay of Islands. Odtud lze podnikat výlety lodí na ostrovy, do historických míst jako Russel, Kerikeri či Waitangi. Jsou zde dobré možnosti pro vodní sporty a rybaření na moři. Za alespoň krátké zastavení stojí vesnice Puhoi s památkami na vystěhovalce z Čech, asi 80 km nad Aucklandem blízko hlavní silnice.
Jižně od Aucklandu je jedna z významných atrakcí - jeskyně Waitomo se světluškami, krápníky a zajímavými útvary. Slaňuje se zde, jezdí na pneumatikách nebo člunem.
Majestátný kužel (2518 metrů) této vyhaslé sopky je za jasného počasí vidět již z velké dálky. Její vrchol je skoro celý rok pokryt sněhem.
Stojí osamoceně jako strážný v pastevecké oblasti. Její svahy se prudce zdvihají z okolní roviny. Mount Taranaki se vyvinul jako ostrov. Izolovanost a nadmořská výška a specifické klima zde vytvořili unikátní svět. Je to arktický ostrůvek v subtropickém moři. Na vrcholu je drsné a větrné klima s průměrnou teplotou 2 stupně celsia. V nižších polohách je díky vydatným srážkám bohatá vegetace.
Už od roku 1881 jsou svahy této sopky chráněny. Dnešní národní park zabírá 33 530 hektarů. Mount Tanaki začal soptit asi před 50 000 až 80 000 lety. Přívaly bahna zatopily okolí. Současný vrchol byl vytvořen před pouhými 3 000 lety. Poslední velká erupce byla někdy v 15. století. Dnes rostlinstvo pokrývá celé úpatí a část úbočí. Deštným lesem na úpatí vede řada naučných stezek. Pro Evropana je to exotická procházka.
Je oblíbeným místem pro rekreaci obyvatel Aucklandu i místem, kam se uchylují umělci a lidé hledající únik z civilizace. Najdete zde mnoho dílen hrnčířů, řezbářů a jiných řemeslníků. Poskytuje dobré možnosti na koupání i procházky, zejména po pobřeží. Na Hotwater beach si můžete v písku vyhloubit vlastní bazének s teplou vodou. Můžete tady také navštívit opuštěné zlaté doly.
Je to turisty nejnavštěvovanější místo v zemi. Leží v centru ostrova v geotermální oblasti. Zblízka zde můžeme pozorovat gejzíry, jezírka s bublající vodou a bahnem.
Největší gejzír Pohutu stříká do výšky 30 metrů. Některé gejzíry jsou aktivní několikrát za hodinu, jiným to trvá týdny. Skaliska kolem jsou zbarvena od usazených minerálů, zejména žluté síry. Vše je polozahaleno do teplé páry s příchutí sirovodíku, i přes podrážku je cítit teplá půda pod nohama. Zde je nejvíce maorských památek a podíl obyvatelstva maorského původu je veliký.
Původní vesnice Ohinemutu na břehu jezera Rotorua dnes už splývá s okolní městskou zástavbou. Centrem je tu nádherný řezbářsky zdobený maorský obecní dům (Meeting house) z roku 1939. Ve vesnici je mnoho otvorů v zemi, kterými uniká horká pára. Běžně se používá k vaření, praní i vytápění. V nedalekém Wairakei pohání horká pára ze země dokonce turbogenerátor.
Tato zátoka je známa svými plantážemi ovoce kiwi, vinicemi a dalším ovocem. Dobré podmínky pro koupání i rybaření. Zajímavý je výlet na aktivní sopku White Island.
Taupo patří k největším jezerům v celé Oceánii. V okolí jezera se zachoval původní ráz krajiny. Jezero vzniklo po obrovském sopečném výbuchu před 26 000 lety. Má rozlohu 616 čtverečních kilometrů. Je to rybářský ráj pro lovce pstruhů. Taupo je pro množství atrakcí nazýváno Hlavním městem dobrodružství na Severním ostrově.
Je to jediná oblast plná kontrastů - horké prameny, ledovce, dýmající krátery, hustý les, pouštní oblast, horské louky a lávová pole. Centrem jsou tři sopečné vrcholy: Mount Tongariro (1986 metrů), je to seskupení mírně aktivních kráterů, Mount Ngauruhoe (2291 metrů, Obr. 13.), jediný z nich aktivní a nejaktivnější sopka v zemi, a Mount Ruapehu (2797 metrů), nejvyšší vrchol na severním ostrově. Má na vrcholku bílou sněhovou čepici, ale uvnitř kráteru se skrývá jezero s teplou vodou.
I přes rizika patří park k nejnavštěvovanějším. Už od roku 1887 byla zajištěna ochrana přírody. Časem se plocha parku rozrostla na dnešních 75 292 hektarů.
Východní pobřeží - Hawke´s bay
Centrem je město Napier zničené 3. 2. 1931 zemětřesením o síle 7,8 Richterovy stupnice. Obnoveno bylo ve stylu art deco. Touto architekturou se stalo známé ve světě. Ve městě je zajímavé akvarium v Marineland, kde lze vidět cvičené delfíny a tuleně.
Je ze nejvyšší počet slunečných teplých dnů na celém Zélandu. Celkem 17 nejznámějším novozélandských vinic je právě v této oblasti. Kvalita tohoto vína je známa na světových trzích. Jsou tu také velké sady s citrusy, broskvoněmi, nektarinkami, meruňkami, třešněmi, jabloněmi i hrušněmi.
Je prvním městem na světě, které vítá den. Dále na východ až k 180. poledníku už žádné není.
Se svými 350 000 obyvateli není největším městem. K tomu, že se stal hlavním městem, mu dopomohla jeho centrální poloha. První osadníky sem přivezla loď Tory v roce 1840. Jméno Wellington společnost vybrala z vděku ke svému mecenáši vévodovi z Wellingtonu. Začátky byly těžké. Dvakrát domy zničilo zemětřesení a jednou požár. Město rychle rostlo a až v roce 1865 převzalo od Aucklandu titul hlavního města.
Wellington má kromě umístění ještě jednu podstatou výhodu oproti Aucklandu: jeden z nejlepších a největších přírodních přístavů na světě Port Nicholson. Přístav dnes zaujímá 100 000 hektarů.
Je sevřeno mezi kopci a o panoramatické výhledy tu není nouze. Dřevěné domy rozházené po příkrých svazích kontrastující s výškovými budovami za skla a betonu v administrativním a obchodním centru. Parky a zahrady vytvářejí elegantní přírodní rámec, po celý rok zelený pás kolem vnitřního města.
Je jedno z nejčistších hlavních měst světa.
Město není chráněno proti studeným jižním větrům, protože horské hřebeny mají severojižní směr. Jsou přerušeny Cookovým průlivem, kde se vítr s oblibou prohání. Větry s rychlostí 100 km/h tu nejsou neobvyklé. V roce 1968 byla jedna ze silných větrných bouří příčinou ztroskotání trajektu Wahine na skaliskách při vjezdu do přístavu.
Z vrcholu Mount Victorie je krásný výhled na přístav, ústí řeky Hutt, četné skalnaté zálivy, stísněné letiště a mrakodrapy v centru. Ze čtvrti Kelbrun se lze dostat pohodlnou procházkou do nejkrásnějšího parku Botanic Garden. Téměř celý rok zde něco kvete. Park ústí do Tinakori Road, v domku číslo 25 se narodila nejznámější novozélandská spisovatelka Katherine Mansfieldová.
Government Building, dřevěná čtyřpatrová stavba z roku 1876 v duchu rané renesance, je co do zastavěné plocha 2. největší dřevěnou stavbou na světě. Bylo zde použito dřeva způsoben napodobující kámen. Zvenku není poznat, že nejde o kamennou stavbu. Centrum Wellingtonu je malé a můžete ho projít pěšky bez použití městské dopravy. Ve Wellingtonu je moře na koupání studené. Severně od města je Kapiti Coast a zde je voda teplejší a pláže pozvolné.
Městem prochází linie zlomu, ležící na hranici tří tektonických desek, které jsou v pohybu. Město je tak vydáno na pospas zemětřesením. Malé otřesy jsou zde časté. V posledních 100 letech tu byla 3 velká zemětřesení, která si nevyžádala velké oběti na životech, ale značné škody na budovách. Po těchto zkušenostech byly vydány přísné předpisy týkající se odolnosti proti zemětřesení. Z důvodu zemětřesení jsou rodinné domky tvořeny lehkou dřevěnou konstrukcí, která je pružná.
[2, 3, 6, 8, 9, 10, 11]